Příběh pana Františka

Pan František měl od narození zhoršený zrak v kombinaci s mentálním postižením, v mládí vypomáhal u tatínka v řeznictví, učil se na pekaře. Měl ale úraz, kvůli kterému skončil v nemocnici, o jedno oko přišel a zhoršil se mu už tak špatný zrak. V dospělém věku bydlel chvíli u sestry, ale neměl tam smysluplnou náplň dne, jen čekal, až se vrátí sestra z práce.

Poté jeho životní cesta vedla do chráněných bydlení, kterých vystřídal v Praze několik. V roce 2006 začal jezdit do Sociálně terapeutické dílny Slapy a za nedlouhou dobu se z pražského chráněného bydlení přestěhoval do chráněného bydlení na Slapech za svou kamarádkou a zároveň za zaměstnáním, protože dostal pracovní místo dílně Slapy. Získal tu své životní zázemí a nedovede si představit případné odstěhování do jiného prostředí, pod jinou sociální službu.

František během let přišel postupně o zbytky zraku, které mu pomáhaly v orientaci nejen v prostoru, ale i čase. Také se potýká s dalšími zdravotními problémy spojenými se stářím a měl i mozkovou příhodu, která mu orientaci ještě ztížila. Pro tuto kombinaci mentálního postižení a dalších zdravotních problémů neexistuje mnoho vhodných dostupných jiných sociálních služeb a především se pan František cítí v Chráněném bydlení Na Vyhlídce jako doma a stěhovat se nechce. A tak se musí chráněné bydlení i František přizpůsobit, aby zde mohl zůstat. Na sociální službě je, aby co nejvíce zajistila bezpečnou orientaci, na Františkovi leží odpovědnost za spolupráci s asistenty.